Takový ten pocit, když se vám poslední dobou vůbec nic nedaří a vy poserete co se dá a kde se dá, je nejlepší.. víte?

Já bych se na to vše s prominutím dneska vysrala.

No... kde začít. Jelikož idiot zaspím do školy, tak jsem si to frajle zkrátila MHDečkem, abych byla v ústavu pro duševně choré co nejrychleji.. A no né, co se musí stát? tramvajka picne do auta a já spadnu chlapíkovi docela (docela???) neelegantním způsobem do klína. Kdybych spadla aspoň potichu ale já na to upozorním parádním výkřikem paviána a taškou, která mi odletěla kdesi do teplých krajin. (O několik hodin později jsem zjistila že mi chybí ponožky na Tv). Nádhera, vážení nádhera! Takže červená jako pivoňka jsem způsobem dokonale vychované dámy vstala, omluvila se a ihned vystoupila..